SVITAVŠTÍ SVĚTÁCI (68. DÍL): Petr Talavášek

Svitavského rodáka Petra Talaváška to již při studiu na svitavské obchodní akademii táhlo do zahraničí. Během studia střední školy strávil jeden rok v USA a po ukončení Vysoké školy ekonomické v Praze věděl, že chce zůstat v hlavním městě, které mu dá nejvíce příležitostí sehnat práci v některé z mezinárodních firem. To se mu podařilo, jak se říká, „na první dobrou“. Po ukončení studia nastoupil do společnosti ExxonMobil, pro kterou pracuje přibližně osmnáct let. Postupně se vypracoval na seniorní pozici, na které je zodpovědný za finanční operace společnosti v rámci celého regionu EAME (Evropa, Afrika, Blízký východ), a díky práci poznal život v zahraničí.
 

Teď ale zpátky na začátek. Kdy ti začala být Česká republika malá a začal jsi toužit vycestovat za hranice?

„Během studia na střední škole, obchodní akademii ve Svitavách, jsem se zúčastnil soutěže v anglickém jazyce, díky které vítězi zaplatilo tehdejší Westvaco roční studijní pobyt v USA. Já jsem bohužel nevyhrál, skončil jsem druhý, ale když rodiče viděli, jak moc si přeju tuhle zkušenost zažít, a také díky mému neustálému naléhání, rozhodli se nekoupit si auto a našetřené peníze použili na moje roční studium v Americe.“

To jsi musel být opravdu odhodlaný. Splnila cesta tvé očekávání?

„Určitě, byl to úžasný rok a dal mi hrozně moc. Do St. Louis, město ležící v Missouri, jsem jel v sedmnácti a musel jsem se v tomto věku rychle naučit spoléhat sám na sebe, což je do života k nezaplacení. Doma jsem vyrůstal se starším bráchou, v americké rodině jsem žil po boku čtyř sester, dvě z nich už dokonce měly své děti. Změnily se mi hodnoty a názor na svět. A také jsem si zdokonalil angličtinu. Pobyt mi tak dal základy pro to, dělat práci, kterou dnes dělám.“

Po střední škole jsi byl přijatý na VŠE v Praze na obor zaměřený na mezinárodní obchod, takže tě evidentně zahraničí lákalo dál… Podle čeho sis vybíral zaměstnání, když jsi studium úspěšně dokončil?

„Chtěl jsem pracovat někde, kde budu mluvit denně anglicky. Rozhlížel jsem se tak po nabídkách mezinárodních firem a narazil na americkou společnost ExxonMobil. V oblasti energií, kterou se zabývá, jsem se sice nijak zvlášť neorientoval, ale měl jsem štěstí. Pohovor dopadl dobře, vše si postupně krásně sedlo a já ve společnosti pracuji doteď.
Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z předních mezinárodních firem v této oblasti, jsou na vyšší pozice dosazováni opravdu zkušení lidé z celého světa a s velkou odborností i přehledem. Musím přiznat, že za celou dobu mého působení ve firmě jsem nenarazil na šéfa, kterého bych nerespektoval a který by mě ničím neinspiroval. To není úplně běžná věc a jsem rád, že mám právě takové štěstí.“

Firma má pobočky po celém světě. Splnil se ti tak sen, vycestovat s prací do zahraničí?

„Nastoupil jsem v pražské pobočce, která má pro představu zhruba 1 000 zaměstnanců. Začínal jsem na nižší pozici a sbíral zkušenosti. Vyhodnocoval jsem kreditni rizika spojená s firemními zákazníky a na základě těchto hodnocení pro ně doporučoval vhodná finanční řešení. Zhruba za tři roky jsem dostal nabídku odjet pracovat na dva roky do Kanady, kterou jsem využil.“

Jak zpětně hodnotíš kanadskou zkušenost? Lišila se náplň práce hodně od toho, co jsi dělal v Praze?  

„Pozice byla obdobná, ale pracovně jsem byl zaměřený na podporu regionu USA a Kanady, což byla změna oproti dosavadní práci. Získal jsem díky tomu jiný náhled a hlavně další zkušenosti.“

Jak se ti v Kanadě žilo?

„Řekl bych, že Kanada je něco mezi Evropou a USA. Lidé tam mají dobrý smysl pro humor. Pro žití je Kanada krásné místo s nádhernou přírodou, ale s dlouhou zimou. Měl jsem štěstí na jednu z nejstudenějších zim za posledních dvacet let, která trvala asi půl roku, výjimkou nebyly teploty -35 °C.
Tím, že venku byla zima a byl jsem v Kanadě sám, jsem hodně času trávil v práci. Ale našel jsem si samozřejmě prostor Kanadu procestovat. Převážně východní pobřeží, kde jsem bydlel, ale podíval jsem se také do národních parků v Albertě a Britské Kolumbii. Výlet jsem si udělal i do USA a do Karibiku.“

Kam vedly tvoje kroky po návratu z Kanady?

„Po návratu do ČR jsem začal pracovat na manažerské pozici. Postupně jsem během dvanácti let prošel různé manažerské pozice na regionální a globální úrovni, až jsem přesídlil na trochu jiné firemní finanční oddělení, kde pracuji doteď. Zhruba před rokem mi vedení firmy nabídlo vedoucí pozici v Budapešti, kde teď působím.“

Co ti pracovní příležitost v Budapešti dala nového a jak se ti žije pro změnu v Maďarsku?

„Můj způsob života v Maďarsku je podobný, jako jsem měl v Kanadě, takže hodně času trávím prací. Myslím ale už taky víc na své zdraví, takže využívám posilovnu, kterou máme k dispozici ve firmě, a pravidelně cvičím. 

Co se týče náplně práce, finanční organizace je zde trochu jiná než ta, na které jsem pracoval v Praze. Navíc jsou tu také další oddělení, se kterými jsem se doposud v práci nesetkal. Proto se snažím čas využít k tomu, abych s lidmi hodně mluvil a nasával nové podněty, které mi pomáhají získat ucelený pohled na firemní záležitosti a politiku.“

Ve svém relativně nízkém věku jsi ve firmě pracovně dosáhl poměrně seniorní pozice, máš ještě nějakou vysněnou pozici nebo místo, kam by ses rád dostal?

„Za půl roku či rok by měla být má maďarská etapa u konce a měl bych se opět vrátit zpět do Prahy. Do budoucna mám vysněnou pozici související s financováním projektů, která není obsazována v ČR. Než mi ale vyroste dcera, dál po světě cestovat nebudu. Až se vydá na svoji životní cestu, v mé zaměstnanecké kartě určitě zaškrtnu kolonku, že můžu pracovně cestovat. Pak by mě čekala nejspíš práce na centrále v Houstonu, odkud bych mohl vyrazit do světa… Lákala by mě například Austrálie nebo Singapur. Záleží také na firmě, kde mne bude potřebovat.“

Máš vůbec čas podívat se do rodných Svitav? A kam v takovém případě rád zamíříš?

„Je pravda, že teď trávím hodně času na cestách. Ve Svitavách ale žije taťka s babičkou, a tak sem pravidelně a rádi s dcerou jezdíme. Rádi vyrážíme na cyklistické výlety okolo města. Konkrétní oblíbené místo ve Svitavách ale nemám. Spíš zde mám hodně kamarádů z dětství, a když sem přijedu, rád je vidím a vážím si společně stráveného času. Protože o vztazích a lidech právě život je.“

Ptala se: Kateřina Kotasová