Svitavské památky

Úřadovalo se zde od roku 1538, kdy se renesanční budova stala majetkem města. Věž je doložena v polovině 18. století, barokní podoba je výsledkem přestaveb z let 1781–1849. Tehdy byla dokončena celková rekonstrukce, včetně klasicistních interiérů a znaku města na fasádě domu. Radnice zde sídlila do roku 1933.

Na místě hradebních příkopů od Brněnské k Lanškrounské bráně byla v roce 1849 vysazena tzv. Severní alej. Procházela komplexem Ettlových továren a ústila do parku před Sponerovým domem. Oblíbené místo odpočinku se dočkalo celkové obnovy v roce 2010 za pomoci fondů EU.

Z částí bývalé továrny bratří Ettlů z roku 1926, později barevny podniku Vigona, vzniklo v letech 2005–2008 multifunkční kulturní centrum. Chátrající průmyslový objekt byl za pomocí evropských fondů přeměněn na společenské centrum s divadelním sálem a moderní knihovnu.

Původně románský kostel byl založen litomyšlskými premonstráty kolem roku 1150. Raně barokní přestavba dokončená v roce 1689 je architektonickým skvostem regionu. Dochovalo se původní zařízení interiéru, kaple sv. Mikuláše a mariánské kaple, oltáře a kazatelna. Kostel je od roku 1804 kostelem hřbitovním.

První Židé jsou ve městě doloženi ve 14. století, ale jednalo se o jednotlivce, kteří nevytvořili souvislou čtvrť ve smyslu ghetta. Teprve po roce 1848 jejich počet vzrostl ke dvěma stům. Svou obec si ustavili roku 1888, spadala pod obec boskovickou. Od roku 1890 se osamostatnila. V roce 1892 byl zřízen za městem hřbitov, ale nacisté začali v roce 1938 s jeho devastací. Po úplném zničení hřbitova komunistickou totalitou po roce 1970 zcela zanikl. V roce 2003 byl upraven s novým pomníkem.

Zóna kolem městského hřbitova je místem původní slovanské osady. Zde je i mnoho barokních soch, světeckých a trojičních sloupů. Umělecky nejcennější je sousoší tzv. Pacákovského okruhu, jehož autorem je snad Severin Tischler. Socha Nejsvětější Trojice vznikla v roce 1734 a původně stávala v Lačnově.

Stavbu knihovny a čítárny cele financoval mecenáš Oswald Ottendorfer. Budova byla otevřena roku 1892 a knižním fondem patřila k největším německým veřejným knihovnám na Moravě. Autorem projektu stavby byl brněnský architekt Germano Wanderley. Koncertní sál je nejkrásnějším společenským sálem ve městě.

Klášter redemptoristů s kostelem sv. Josefa byl postaven v letech 1894–1896 podle plánů architekta Josefa Schmalzhoffera. Novorománská trojlodní bazilika se šesti kaplemi a cennou výzdobou sloužila řádu do roku 1950, kdy byl klášter zásahem StB násilně zrušen a klášterní budova připadla zdejší nemocnici.

Česká menšina v německých Svitavách nebyla příliš početná. Aktivní se stala po vzniku samostatného státu v roce 1918. Češi zakoupili prázdné pozemky za reálkou, na nichž v letech 1920–1929 vznikla čtvrť domů českého stavebního družstva. V roce 1920 byla otevřena menšinová škola, která roku 1921 získala vlastní budovu.

Vilu si v letech 1891–1892 nechal postavit průmyslník Johann Budig a jeho syn Max. Novorenesanční budova v době krize roku 1933 připadla jako zástava spořitelně, v letech nacismu byla správním sídlem okupačních orgánů. Od roku 1946 zde sídlí soud. V roce 2005 byla k opravené budově nově přistavěna moderní část.

Autorem sochy je Adolf von Donndorf, profesor stuttgartské akademie. Sousoší vzniklo v roce 1892 z finančního daru Oswalda Ottendorfera. Autorem kašny a podstavce je brněnský kameník Johann Tomola. Celé sousoší bylo v roce 1981 převezeno od Ottendorferovy knihovny sem do městského parku.

Vila v historizujícím slohu byla postavena v letech 1888–1891 pro majitele pily Julia Langera. Autorem projektu byl Germano Wanderley. Po finančním bankrotu rodiny Langerů se rezidence stala majetkem spořitelny, která ji od roku 1933 pronajala městu pro zřízení radnice. Nemovitost později přešla do vlastnictví města.

O zřízení reálné školy se město snažilo od poloviny 19. století. Se žádostí uspělo roku 1895 a vlastní budova byla postavena v letech 1896–1897 podle projektu Josefa Hudka z Vídně. Stavitelem se stal místní Julius Randa. Škola byla postavena spolu s botanickou zahradou, sadem a cvičištěm. Patřila k pýše tehdejších Svitav.

Tzv. Nové město patřilo od 16. století k zemědělskému zázemí Svitav. Nacházely se zde statky, zahrady a sady. V 19. století byly zahájeny demolice gruntů a na jejich místě vyrostly textilní továrny. Jednou z nich byla tkalcovna Ferdinand Sigmund, který si v sousedství fabriky nechal postavit v roce 1886 rezidenční vilu. V ní později bydlela rodina ředitele reálné školy. Stavba po roce 1945 připadla nemocnici.

Původně snad románský kostel vznikl při zakládání Nových Svitav kolem roku 1250. Byl poničen v období husitských bouří, pak opraven a stal se kostelem farním. V roce 1781 celý vyhořel a byl barokně přestavěn litomyšlským stavitelem Rosou. V letech 1993–1994 se uskutečnila celková obnova kostela, zvláště jeho interiéru.

Bankovní dům byl založen v roce 1860 a stal se pilířem místního peněžnictví. Majetek spořitelny se rozrostl natolik, že v letech 1902–1903 bylo na místě nízkých měšťanských domů postaveno nové sídlo v pseudoklasicistním slohu. Jako sídlo peněžních institucí je budova využívána dodnes.

Dům je připomínán v roce 1758, kdy v něm během sedmileté války přespal pruský král Friedrich II. Původně zájezdní hostinec U Zlaté koruny, později Městský dvůr, byl do současné podoby přestavěn roku 1896. Stal se centrem společenského a kulturního života města s reprezentativním sálem. Dnes je objekt komerčně využíván.