Úvod » O městě » Informace » HISTORIE

HISTORIE

Na samotné hranici evropského rozvodí, později hranici Čech a Moravy, v kraji příhodném pro osídlení a lidskou činnost, registrujeme první stálé osídlení v nejmladší době kamenné. Pak se načas archeologie odmlčela a připomněla se pouze ojedinělými nálezy z doby římské. Mnohem více se dochovalo ze slovanského období, avšak území s neprostupnými lesy bylo tu a tam protnuto kupeckou stezkou, později pojmenované jako trstenickou.

 

Svitavy začaly psát svou historii ve 12. století. Jméno získaly podle staré říčky Svitavy, která je připomínána  již před rokem 1125 v Kosmově Kronice české. Zde v blízkosti řeky, díky kolonizaci premonstrátského kláštera v Litomyšli (zal. 1145),  vznikla osada s románským kostelem sv. Jiljí, nazývaná „Starou“ Svitavou. Druhou kolonizací, jejímiž nositeli byli převážně německy mluvící osadníci, vzniklo v polovině 13. století tzv. Svitava „Nová“. Kolonizační činnost pohraničí probíhala zejména za úřadu biskupa Bruna ze Schauenburgu (1245 - 1281), který také pověřil svého blízkého spolupracovníka, vestfálského šlechtice Helemberta von Thurm, založením města Svitav. Zájmy olomouckého biskupství a litomyšlského premonstrátského konventu se vyostřily do sporu, jenž byl rozhodnut  6. listopadu 1256 smírčí smlouvou. Listina, jíž je spor vyřešen se někdy považuje za „zakládací listinu města Svitav“.

Svitavy byly městem podřízeným olomouckým biskupům. Prvním rychtářem byl sám lokátor Helembert von Thurm, který byl podepsán jako svědek při zakládání vsi Kamenná Horka v roce 1266. Městečko, někdy v listinách zvané oppidum, získalo v roce 1330 důležité privilegium, které potvrzovalo svitavskou rychtu, k níž patřila vesnice Čtyřicet Lánů a Moravský Lačnov. Později (1513) ke svitavskému panství připadly vsi Hradec nad Svitavou, Vendolí, Sklené, Javorník, Ostrý Kámen, Horní Hynčina, Kamenná Horka a Chrastová Lhota.

 

Svitavské panství bylo často propůjčováno, prodáváno a zastavováno. Roku 1484 vykoupil Svitavy správce olomouckého biskupství Jan Filipec od Ješka Svojanovského z Boskovic. Svitavy se staly opět městem patřícím olomouckým biskupům, ale ztratily statut správního centra biskupských statků, ale byly přičleněny do mírovského panství. Toto správní rozdělení trvalo až do roku 1775, kdy byl obnoven úřad pro Svitavsko se sídlem ve Čtyřiceti Lánech.

 

Dne 4. září postihl město strašlivý požár, při němž vyhořelo na 250 domů, včetně sklizené úrody a zásob lnu. Město vstávalo z popela celou generaci a len byl postupně nahrazen bavlnou. Její zpracování bylo podstatnou obživou obyvatel.

 

I přes  střídání majitelů města nastává v 16. století rozkvět, který je možné nazývat „zlatým věkem“ Svitav. Vzrůstá politická moc měšťanstva a s ní nastupuje ekonomická prosperita. V 16. století město usilovalo o podřízení rychty městské radě. Tento spor rokem 1599 skončil, neboť rychta i s příslušnými právy byla městu odprodána. V roce 1786 se z města stalo panství se správou 24 obcí. Velká  reforma správy v letech 1848 - 1850 přinesla městu nejen zrušení vrchnostenských biskupských úřadů, ale  i  to, že Svitavy  se staly sídlem soudního okresu v rámci politického okresu Moravská Třebová.

 

Svitavy se nacházely na důležité křižovatce komunikací k 70 kilometrů vzdáleným větším městům. V roce 1849 k těmto cestám přibyla železnice, která natrvalo změnila charakter města. Postupně ve městě vzniklo přes sto textilních továren. Průmyslový charakter si Svitavy podržely dodnes, ačkoliv se struktura výrazně změnila. Kvůli komunikacím se Svitavy stávaly svědkem vojenských tažení. Platilo to o době sedmileté války, době Napoleona i prusko-rakouské války 1866, kdy se v blízkosti města odehrálo několik menších srážek.

 

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se ve Svitavách objevily tendence přičlenit se k autonomním oblastem, které byly vyhlášeny německým obyvatelstvem. Vznikla idea tzv. Schönhengstgau - Hřebečska. Jednalo se o  území o velikosti asi  1180 km2  s 133 obcemi. Správní centrum mělo být jedno ze tří měst - Svitavy, Lanškroun a Moravská Třebová.  Dne 10. prosince 1918 byly Svitavy vojensky připojeny k Československu.

 

Německé město s malou menšinou českých obyvatel zažívalo osud ne nepodobný ostatním městům Sudet. V letech 1938 - 1945 byly Svitavy přičleněny k Třetí říši.  V roce 1945 město dostává českou správu. V důsledku odsunu původních německých obyvatel se město začalo zaplňovat přistěhovalci ze všech koutů Československa. K 1. lednu 1949 vstupuje v platnost nový zákon o státním uspořádání a ve Svitavách vzniká okresní národní výbor. Touto reformou státní správy se vytvořily okresy Polička a Litomyšl v rámci Pardubického kraje,  Moravská Třebová a Svitavy v rámci Brněnského kraje. Tento stav zůstal až do roku 1960, kdy Národní shromáždění schválilo novou územní organizaci státu. Tato ústavní změna znamenala vytvoření okresu Svitavy, který byl přičleněn do Východočeského kraje. Do  okresu  Svitavy  připadla města do této doby samostatná - Polička, Litomyšl a Moravská Třebová.

 

Od roku 2000 je okresní město Svitavy součástí Pardubického kraje.