Úvod » O městě » Aktuálně » Novinky » SVITAVŠTÍ SVĚTÁCI - 50. DÍL - FRANTIŠEK ČERNÝ

SVITAVŠTÍ SVĚTÁCI - 50. DÍL - FRANTIŠEK ČERNÝ

23. 3. 2023

Nevím, kolik lidí žijících v našem městě v životě neslyšelo jméno František Černý. Ale myslím, že bych takového těžko u nás hledal… Představovat doma ve Svitavách Frantu Černého je jako … no, však vy víte. Ale přesto pro pořádek:
František Černý se narodil ve Svitavách, vyučil se hodinářem. Muziku provozuje od svých patnácti let. Působil v kapelách Kanafas, Povijan, Kapitol, Verze 5. Hrál loutkové divadlo ve svitavském Céčku. Spolu s Jiřím Břenkem a Jiřím Michálkem založil První Českomoravskou nezávislou hudební společnost. Po předčasném úmrtí Jiřího Břenka, přichází Karel Holas a z První nezávislé se stává slavný Čechomor. František je jeho frontman!  Čechomor hraje české, moravské, slezské a slovenské písně ve vlastní úpravě.
Procestoval celou Evropu, Severní Ameriku, Rusko, Čínu, Mongolsko a Austrálii. V roce 2001 získal tři ceny Anděl. Za dobu své existence vydal 24 alb. Čechomor je už takřka třicet let slavná, a hlavně skvělá kapela!
Ale nejen hudba proslavila Frantu Černého. Je taky úspěšným filmovým hercem. Hrál ve filmech Petra Zelenky – Knoflíkáři, Rok ďábla. A taky kromě toho, že ve Svitavách pravidelně hraje s nejrůznějšími muzikanty (a hlavně svitavskými), zásadně pomohl na svět před dvanácti lety alternativnímu klubu Tyjátr, který tak dobře vede jeho dcera Míša.
A František je hlavně skvělý a skromný kluk a můj dobrý kamarád. Proto jsem moc rád, že jsme se mohli, i díky tomuhle rozhovoru, zase po delší době potkat a chvíli spolu pobýt.
Tak pojďme na to:

Františku, ty seš svitavský rodák. Tady ses narodil. Tak jaké byly Svitavy, když jsi byl mladý?
„Tenkrát mě zajímalo, co tady bylo, před tím, než jsem se narodil… a vím, že mě zaujalo, že jsem ve Východočeském kraji, a přitom na Moravě, a přitom v Sudetech… A slovo Sudety jsem si těžko se svými rodiči vyříkával, mně přišly děsný slova – zabrali jsme. Pořád jsem tomu nerozuměl. A jak vypadaly Svitavy? A to jsem poznal až v 90. letech – jaký to je rozdíl – narodit se ve Svitavách, nebo v Litomyšli. Protože Litomyšl byla česká, tak tam probíhaly restituce – po revoluci komunisti vrátili domy a majetky těm, kterým je ukradli, kdežto tady nikomu nic nepatřilo – tady to bylo německý, takže tady si musel každej všechno koupit…
Ale já jsem Svitavy miloval! Všechno – od rybníků, až třeba po kulturu, která v té době byla skvělá. Pamatuju Přehlídku ruských a sovětských her a pod jejich rouškou se dělalo kloudný amatérský divadlo, protože většina těch her byla prostě dobrá.“

A tvůj táta byl význačný svitavský ochotnický herec!
„To je tak – když můj táta začal chodit s moji mámou, tak dostal lano od Mrštíků z Brna – tedy angažmá v profesionálním divadle, ale babička to zatrhla a tím pádem jsem se narodil.“

Ale ty jsi taky hrál ochotnické divadlo.
„Pochopitelně. Já jsem hrál už jako malé dítě. Mně vynášeli z hořícího domu – v Čapkově Loupežníkovi.
To bylo v době, kdy se v Bystrém točili Všichni dobří rodáci. A přijel režisér Vojtěch Jasný, protože jeden z malejch Formanů onemocněl a on potřeboval nějakýho kluka, tak mně nafotili a pak jsem dělal na Barrandově zkoušky a hrál v tom filmu – pár záběrů, v titulkách nejsem, ale bylo to úžasný. Potkal jsem pana Matušku nebo pana Menšíka. A pak si pamatuju, jak jsem v jednom záběru po někom vystřelil z pušky… Rodáky jsem viděl několikrát, ale nikdy jsem se nenašel…
A potom jsem záhy kolem patnácti zvlčil. Začal jsem kouřit a hrát country. Tady ve Svitavách byla skvělá kapela Fialový expres a tam hráli ti nejlepší – Mario Kučera, Jirka Michálek… A ještě jsme měli školní kapelu, abysme si dali důležitost, tak jsme se jmenovali Veteráni.“

A co Céčko?
„To je tak – když člověk někoho potká… Céčko jsem znal, chodil na ně. Ale nikdy mě nenapadlo v něm hrát. Až jednou se objevil – takovej Čenda – Jirka Břenek, se kterým jsme si před vojnou jen tak brnkali. Po vojně jsem začal hrát bigbít – Kapitol, Syfon a přišel zase Čenda a zase jsme brnkali – až na Portu a Čenda byl v Céčku a najednou z ničeho nic jsem byl v Céčku a potkal jsem Karla Šefrnu a najednou jsme byli na Chrudimi a v Portugalsku. A stal jsem se loutkohercem…“

A tak jste založili Českomoravskou.
„To bylo tak – vždycky nás hnala bída. Čenda, jak neměl prachy, tak mně říkal: „ten bigbít tě neuživí. (Jako bych slyšel tátu) Pojeď se mnou do Prahy. A tak jsme hráli lidový písničky na jarmarku, na Karlově mostě. A vzali jsme s sebou Michálka a Tondu Svobodu, řečenýho Fred. A pak jsme hráli po hospodách zadarmo až do rána. Až si nás všimli lidi co měli peníze, a začali nás zvát na vernisáže a těch lidí bylo pořád víc a bylo jich tolik, že jsme si museli koupit aparaturu a vznikla taková banda, co hraje lidovky. A přišly Divadelní poutě na Střeleckém ostrově a tam jsme úplně zvlčeli a začali se muzikou živit. A byla tady První Českomoravská nezávislá mrazuvzdorná hudební společnost. A ve Svitavách jsme měli hnízdo.
 A pak už všechno bylo rychlý A Čenda si mezi tím udělal v Praze Divadlo U hasičů. A pak si nějak zemřel a nechal mně divadlo. Tak jsem ho po něm chvilku dělal. A tam jsme s Formanama dělali Prodanou nevěstu. A na premiéru se přišel podívat režisér Petr Zelenka, u kterého jsem potom hrál ve filmech Knoflíkáři a Rok ďábla. A taky přišel starej pan Forman. A pak jsme pokračovali v hospodě a starej pan Forman mně dal doutník a klobouk a říkal, že se mu náramně líbila moje role, protože v tý Prodance na mě zbyla role Franty. V libretu je pouze věta: Franta se ožral v horní hospodě. A tak jsem celou hru propil a prospal, a když jsem se probudil, tak jsem jenom řekl: „…, …“

Myslím, Franto – doutník a klobouk od starýho pana Formana - víc už v životě nemůžeš dosáhnout!?
„Tak to si taky myslím. To by totiž chtěl každej ze světovejch herců. A to se podařilo jenom mně!
Mimochodem jsem teď byl na předávání Českých lvů a zjistil jsem tam, že mám ze tří filmů tři lvy: Knoflíkáři, Rok ďábla a Úsměvy smutných mužů. To jde ne? To je taková narážka všem režisérům. Pokud někdo chce lva, tak… Je to vlastně obrovská legrace pro člověka, který není herec!“

Ale vraťme se k muzice. Ta je přece pro tebe v životě nejdůležitější.
„Vlastně už době, když byl Čenda nemocnej, tak přišel Karel Holas. A dělali jsme desku Mezi horama a potřebovali jsme druhé housle. Po těch se nám hodně stejskalo… Dokončili jsme desku a Čenda záhy zemřel.“
 
Čenda měl přece poslední koncert ve Svitavách na náměstí a kostel svatého Jiljí, kde měl za dva měsíce pohřeb, za zády…
„A já to chtěl tenkrát zabalit, nechtěl jsem jet dál a díky Karlovi Holasovi to pokračuje dál až do dnešní podoby.“

A jak to bylo dál? Co těch posledních třicet let? Přece přišel Čechomor a tvá největší sláva!
„To bylo tak: když Jirka Břenek zemřel, zmizelo kouzlo, co se nedá nahradit…Přišel Karel Holas a z Českomoravské se díky jemu narodil Čechomor. To, co se nám spolu za ty roky pojedlo, je ukazatel toho, jak velký rozdíl je mezi popularitou a úspěchem. Popularita mě moc nebere, dlouholetý úspěch u posluchačů – to je ta naše odměna! Nejsem nijak výjimečný, ale měl jsem opravdu veliký štěstí, že jsem mohl potkat spoustu výjimečných, kteří mě formovali a nabíjeli.“

Jak vzpomínáš na svitavský muzikanty hlavně z doby tvého mládí?
„Tady ve Svitavách bylo spousta zajímavých lidí, který mě hrozně ovlivnili – Mario Kučera, jak tehdy bojoval za svobodu dětskýho názoru – to mě uhranulo. Láďa Plíva byl první, kterej mě seznámil s folklorem, Portou – byl to průkopník, a hlavně skvělej kluk a udělali jsme spoustu písniček a se Stáňou Plívovou dodneška zpívám. Mladý umřeli – Láďa i Čenda. A mně těch dalších třicet let strašně uteklo. A já si uvědomil, že tihle kluci – Karel Šefrna, Čenda, Láďa Plíva, Mario Kučera – to byly typy lidí, který mně ukazovaly cestu.“

Františku, kromě toho, že jsi především muzikant a taky filmový herec – tvojí velkou zásluhou je, že tady ve Svitavách máme klub Tyjátr.
„Není to jen moje zásluha. Já se už mnoho let tady ve Svitavách před tím pokoušel něco dělat – třeba Vánoční bigbíty… ale chtěl jsem něco stálýho, třeba v tom krytu pod Bílým domem. To nedopadlo, ale já jsem pořád sháněl nějaký prostor, až jsme se spolu domluvili. A já jsem ukecal svoje děti, aby do toho šly. Celý život mně viděly do talíře a bylo by dobře, kdyby pokračovaly v tom, co dělám celý život. No a povedlo se to. Chtěli jsme, aby to byl klub, kde se dá dělat nejen bigbít, ale skoro všechno.“

Pavel Indráček, jeden ze dvou provozovatelů klubu spolu s Tvojí dcerou Míšou, měl ten šťastnej nápad s názvem. Tyjátr: divadlo, muzika a všechno možný…
„A to je skvělý, protože jsme se všichni domluvili – a vlastně vznikly multifunkční prostory – zároveň můžou v jednom domě fungovat tři pódia.“

A je také třeba říct, že jsi taky byl hodně u toho, když vznikala Fabrika. Seš jeden z jejich ideových otců!
„Roman Svojanovský – architekt – věděl něco o mých touhách a přišel za mnou: „Františku, tady je možnost udělat z tý fabriky… nebo, co bys tomu řekl?“  No a dneska už slavíme 15 let. A mně se zdá – s odstupem času – že se to hodně povedlo! Je taky skvělý, že tady je tolik prostor – pro divadla, koncerty a vůbec. Dneska, když se vydá průvod, tak po sto metrech je pódium. Díky pár lidem se tady ve Svitavách udělalo tolik práce!
Víš, já jsem trochu zmizel. Mně to odválo do Prahy. Nicméně, zůstaneš nadosmrti patriotem.
A ještě – svitavský intelektuálové dávají každý rok cenu významný svitavský osobnosti. A je to dobře. A já jsem pyšnej na to, že jsem Svitavskej vůl!“

Je opravdu málo lidí, kteří v posledních třiatřiceti letech proslavili Svitavy tak, jako František Černý. Jestliže někdo patří mezi „Svitavské rodáky“, tak je to právě on!
S Františkem Černým poseděl Petr Mohr

Fotografie jsou z koncertu Čechomoru 2. 8. 2022 před Fabrikou.

Vložila: Petra Soukupová