SVITAVŠTÍ SVĚTÁCI - 39. DÍL - MARTIN MÍK

Svitavský rodák a absolvent místního gymnázia Martin Mík žije od roku 2004 ve Velké Británii, před 17 lety tam odjel studovat. A zůstal i pracovat. Už dvanáctým rokem působí na univerzitě ve Warwicku. Jeho vzorem je anglická královna. Také o tom se dočtete v tomto rozhovoru.

Jak se absolvent svitavského gymnázia ocitne v prestižním postavení na univerzitě ve Warwicku?
„O prestižním postavení se hovořit nedá. Každopádně kořeny mého stávajícího zaměstnání na univerzitě ve Warwicku rozhodně sahají do mých gymnaziálních let a konkrétně k paní profesorce Dobrovolné, díky níž měla naše angličtinářská skupina možnost konverzace s rodilými mluvčími, a to hned od primy. To nám dalo skvělý základ, na kterém už bylo jednoduché dál stavět. Když k tomu přičtete, že jste vnuk paní Malé, tak se dobrá znalost angličtiny téměř očekává. Po pravdě se na mě babička nejčastěji obracela v němčině, což bylo maličko frustrující, protože jsem ji ve škole nikdy nestudoval. Když pak na vysoké škole byla příležitost studia v zahraničí, moje volba automaticky padla na Velkou Británii. Tady je asi třeba přiznat mírnou obsesi Velkou Británií, která se u mě na gymnáziu vyvinula, velkým dílem díky působení pana profesora Velešíka, s nímž jsme zevrubně probrali dějiny české i světové. Naše polemiky o nadřazenosti Francie či Velké Británie nás provázely mnoho let, ale poslední slovo měl rozhodně on, když jsem si u maturity vytáhl otázku o Velké francouzské revoluci.
Po prvním studijním pobytu v Anglii v roce 2002 následovalo studium magisterského programu v roce 2004–5, které se protáhlo v doktorát a nakonec v zaměstnání. Na univerzitě ve Warwicku jsem již přes deset let a postupně jsem vystřídal několik různých rolí.“
Jste ředitelem studentských zkušeností, co to přesně znamená? S čím se na vás můžou studenti a profesoři obrátit?
„Dobrá otázka, na kterou se nedá jednoduše odpovědět. Mým hlavním úkolem je zajistit, abychom našim studentům poskytli nejenom kvalitní vzdělání, ale i příležitost připravit se efektivně na vstup na pracovní trh, například skrze stáže a výzkumné projekty, ale i různá školení, a aktivní zapojení do života společnosti. Mnoho našich studentů se účastní a organizuje dobrovolnické aktivity v rámci univerzity, ale i na národní a mezinárodní úrovni. Dotazy od studentů i kolegů jsou velmi různorodé. Člověk se tu nikdy nenudí.“
Je univerzita ve Warwicku velká? Kolik má studentů, kolik fakult či oborů? A studují u vás i Češi?
„Univerzita ve Warwicku má skoro 30 tisíc studentů a necelých sedm tisíc zaměstnanců. Nachází se na okraji města Coventry, kde je její „campus“ – v podstatě malé město. Jsou tu tři fakulty a 33 kateder, ale jejich dělení je odlišné od toho, na které jsme zvyklí v Čechách. Medicína je tady například součástí fakulty přírodovědecké. Máme studenty ze 150 zemí, takže i Češi se tu najdou.“

Co nejvíce náročného jste ve své pozici řešil?
„Okamžitý přechod na distanční způsob studia v březnu 2020 a další změny spojené s pandemií. Největší výzvou bylo poskytnout studentům i kolegům dostatek informací v okamžiku, kdy nebylo jasné, co se bude dít a jakým způsobem se s nastalou situací vypořádáme. Najít tu správnou kombinaci ujištění, konkrétních opatření a flexibility nebylo vždy snadné. Zdá se, že se nám podařilo nejen úspěšně přestát nejkrušnější chvíle, ale i zakomponovat nové přístupy do našich dlouhodobějších plánů, například v podobě online zkoušek.“
Navzdory covidu, máte plán, cíl, zkrátka cokoli, čeho chcete dosáhnout?
„Už několik let plánuji přejít pěšky Británii od jižního cípu neboli Land’s End k severnímu, John O’Groats. Je to přibližně 1300 kilometrů, takže to bude vyžadovat poměrně dlouhou dovolenou...“
Vaším vzorem je prý anglická královna, proč? Nenajdete paralelu s žádným Čechem?
„Dobrá detektivní práce:-) S těmi vzory to u mě není tak žhavé, ale otázka byla postavena jednoznačně, takže:  ať už se na dědičnou hlavu státu díváte jakkoli, současná anglická královna zosobňuje neochabující službu společnosti a státu. Namísto privilegií vykonává své povinnosti, trpělivě a zodpovědně den za dnem už téměř sedmdesát let. Srovnání s volenými státními představiteli je asi nespravedlivé, ale napadá Vás někdo jiný, kdo společnost sbližuje, působí jako jednotící prvek a zaměřuje se na dlouhodobé cíle?“

Žijete v Coventry s více než 300 tisíci obyvateli, Svitavy mají zhruba 17 tisíc obyvatel. Jaký je nejzásadnější rozdíl mezi „vašimi“ městy?
„Univerzita ve Warwicku je sice v Coventry, na okraji, ale díky své velikosti je to jakési město ve městě, s vlastními pobočkami velkých bankovních domů, poštou, obchody či kulturním centrem. Pokud nemáte potřebu, nemusíte campus v podstatě opustit. Město Coventry má fascinující historii – i u nás známe pověst o lady Godivě, která projela nahá na koni městem, aby dosáhla snížení daní pro občany města. Stejně tak je město Coventry známé jako symbol bitvy o Británii a zkázy, kterou s sebou přinesly nálety Luftwaffe. Není náhodou, že Coventry a Drážďany se po druhé světové válce staly partnerskými městy a propagátory smíření. Symbolem a centrem těchto aktivit je nepochybně nová katedrála, postavená vedle ruin té středověké. Když už jsme u těch partnerských měst, jedním z nich jsou i Lidice. V centru Coventry je Lidice Place s památníkem.
Podobností mezi Svitavami a Coventry mnoho nevidím – rozdíly mezi nimi jsou enormní.“
Kdy jste pobýval ve Svitavách naposledy? Kam chodíte rád?
„Do Svitav se vracím každoročně, naposledy to bylo o Vánocích. Pokaždé vyrazím s maminkou či se sestrou na procházky městem, objevovat, kde je co nového. A vždy se něco najde. Nikdy nevynechám návštěvu našeho muzea a galerie. Máme být ve Svitavách na co pyšní – ať už stálé expozice, nebo dočasné výstavy. Publikace o Svitavách mám samozřejmě i ve své knihovně. Na výstavě Svitavské osmy jsem pobyl asi čtyři hodiny. Některé – dávno ztracené – pohledy na město jsem předtím neviděl, jiné si pamatuji z dětství.“
A pokud se vrátíme ke gymnaziálním rokům… kdo s Vámi seděl v lavici? Vzpomenete na třídní učitelku? A jaká je vaše nejvíce příjemná a také nepříjemná vzpomínka na svitavské gymnázium?
„Zdravím tímto velice srdečně Lucii Zatloukalovou, ženu, která ve zdraví přežila mnohaleté sdílení první lavice… když jste slepí jak patrona, má první lavice své nesporné výhody. Že by bezprostřední blízkost katedry měla jakýkoli pozitivní vliv na naši upovídanost, si nevzpomínám. Rčení ´Mlčeti zlato, u Tebe platina´ se vztahovalo na nás oba zhruba stejně.
Třídní jsme měli dvě. Nejprve to byla paní profesorka Novotná, posléze paní profesorka Pavlišová. Obě si s námi užily své – doufám, že alespoň nějaké pozitivní vzpomínky jim zůstaly.
Za sedm let se toho odehraje neuvěřitelně mnoho. Příjemných vzpomínek je mnoho, stejně jako přátelství, která s různou intenzitou přetrvávají. Nepříjemné vzpomínky časem vyblednou rychleji než ty příjemné a od roku 1999 je to přeci jen nějaký ten pátek.“
Petra Soukupová