SVITAVŠTÍ SVĚTÁCI - 21. DÍL - Ladislava Marková

Jméno Ladislavy Markové rozhodně není ve Svitavách neznámé. Veleúspěšná sportovkyně ověnčená dlouhou řadou medailí, ocenění i pohárů se věnuje cyklistice, duatlonu a triatlonu, závodí i v zahraničí V dlouhém triatlonu byla mistryní ČR v age group kategorii. Jedenačtyřicetiletá sportovkyně „strhla“ k triatlonu i manžela a dva syny. Starší sedmnáctiletý Jakub si splnil svůj sen: studuje sportovní gymnázium v Brně a začíná sbírat úspěchy na českých i zahraničních tratích. O pět let mladší Lukáš se závodně věnuje triatlonu a plavání a ve svém bratrovi má velký vzor.

Jak jste se vlastně dostala k triatlonu? A který z oněch tří sportů plavání-běh-jízda na kole je Vám nejbližší?
„Cyklistika je mi nejbližší, věnuji se jí již více než 25 let. V dorosteneckém a juniorském věku jsem závodila na horských kolech, která zažívala v té době obrovský boom. Závody cross-country a downhill v rámci Českého poháru jsem jezdila asi čtyři roky, byla jsem zařazena do výběru České reprezentace a závodila s Kateřinou Nash a Kateřinou Neumannovou. Poté jsem přesedlala na silniční kolo a kromě Českého poháru si zajela závody v zahraničí, například Milán-San Remo. Pak nastal zlom a chtěla jsem zkusit něco nového, triatlon mě lákal už dlouho, naučila jsem se plavat kraulem a zúčastnila se několika triatlonových závodů. Po mateřské dovolené jsem se vrátila k triatlonu a splnila si svůj sen, 7x absolvovala středního polovičního Ironmana, což obnáší 1,9 km plavání, 90 km jízdy na kole a 21,1 km běhu. Celého Ironmana, tedy 3,8 km plavání, 180 km kolo a 42,2 km běhu mám za sebou šestkrát v České republice i zahraničí.“
Čím se liší Vaše tréninkové dávky v létě a v zimě?
„Trénuji každý den, někdy i dvakrát, a jeden den v týdnu mám volný. Ráno je většinou plavání nebo běh, po obědě kolo.  Přiznám se, že jsem dříve šidila posilování a strečink, ale to teď hodně napravuji, protože s manželem trénujeme několikrát týdně s mladými sportovci z 4SPORTS TEAMu a ze sportovního kroužku Železňáček a těm klademe na srdce, jak je to důležité, čili jim musíme jít v tréninku příkladem.  Tréninkový režim je většinu roku stejný, jen objemy a hodiny strávené tréninkem se mění, v zimě jich je méně než jarní přípravě a v závodním období.“
Jaký je rozdíl mezi běžným a dlouhým triatlonem? Který jste si oblíbila více? :-)
„Rozdíl je ve vzdálenosti, rychlosti a stráveném čase… Sprint a olympijské triatlony jsou hodně rychlé závody, které trvají v rozmezí jedné či dvou hodin, střední a dlouhé triatlony vám zaberou 5-12 hodin. Loňskou sezónu jsem chtěla trávit více s rodinou a tak jsem objížděla kratší triatlony se syny, kteří také závodí na Českém poháru v triatlonu. Bylo to fajn, že jsme všichni závodili a fandili si na jedněch závodech. Cestou tam se společně těšili, plánovali strategii a taktiku, cestou zpět zase probírali, jak se komu závodilo, co povedlo nebo co je potřeba zlepšit.  Asi nedokáži říct, který závod je lepší a který mám radši, každý má něco do sebe.“
Jste úspěšná i v zahraničí.
„Mezi své největší úspěchy v zahraničí považuji 2. místo ve středním triatlonu v sérii Challenge ve Španělsku, 2. místo ve středním triatlonu v Polsku a 6. místo na Mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu v Polsku.  V rámci cyklistické přípravy na triatlon jsem závodila na mezinárodních i tuzemských masters závodech v silniční cyklistice, stala jsem se vicemistryní Evropy UCI Masters v časovce a získala bronzovou medaili na závodě s hromadným startem také na Mistrovství Evropy UCI Masters. Během zimní přípravy zařazuji i cyklokrosové závody a posledním největším úspěchem bylo 8. místo na Mistrovství Evropy Masters.“

Kterého ze svých úspěchů si ceníte nejvíce?
„Je těžké najít výsledek nebo ocenění, kterého bych si vážila nejvíce. Každý závod je něčím jiný, specifický, náročný nebo se tam objeví něco, s čím člověk vůbec nepočítá. Myslíte si, že už má „vyhráno“ a pak se stane něco - pád, defekt, zdravotní problémy - a vše se otočí. Loni jsem v Itálii usilovala o získání slotu/nominace na Mistrovství světa na Havaji, při plavání mi část obličeje a ruky popálila medúza. Adrenalin, který se mi při prvních dvou disciplínách (plavání a kolo) vyplavoval z těla, mě hnal vpřed. Vše vypadalo slibně, ale udělala jsem chybu, popálená místa jsem si chladila vodou a do těla se mi tak nejspíš dostaly toxiny, které mě po osmi kilometrechběhu začaly v těle dělat pěknou neplechu. Nevěděla jsem chvílemi, kde jsem, měla jsem hrozné křeče do břicha a vůbec mi nešlo běžet. Chvíli jsem šla, chvíli se opírala o zábradlí nebo stromy, posedávala na chodníku, prostě se závodem to nemělo nic společného. Jediné, co jsem věděla, že to kvůli všem svým klukům a sobě nechci zabalit, že to musím dokončit, i kdybych měla zbytek maratonu odejít. Tak jsem střídala chvíli chůzi, kousek běh, pak zase odpočinek a zastavení. Asi na 20. kilometru se tělo dalo trošku dokupy a tak jsem začala "běžet" víc než jen pár stovek metrů. Druhá polovina maratonu už byla lepší, žaludek se srovnal a já už lehce s úsměvem klusala k cíli. Slot jsem sice nezískala, ale byla jsem ráda, že jsem dokončila a nevzdala. Jsem opět pokorná tomuto těžkému sportu a odhodlaná dál trénovat a jít za svým snem.“
To tedy klobouk dolů… A co tréma, býváte po těch letech ještě nervózní?
„Poslední dobou jsem víc nervózní, když jsou na startu a závodí synové. Nemám ani žádný talisman, největší oporou mi jsou můj manžel a synové, jim patří velikánský dík za motivaci, podporu při závodech, ale i při náročných trénincích, kdy mi dělají báječné parťáky, bez nich bych to nešlo.“
Vaše rodina Vás velmi podporuje. Existuje třeba nějaké rodinné povzbuzení, heslo, rituál?
„Žádný rituál nemáme. Jen když vidíme, že ten druhý už nemůže nebo se na trati trápí, tak na něho  kromě povzbuzování a  fandění zavoláme ´Usměj se, s úsměvem to půjde líp´… A ono to opravdu pomáhá.“:-)

Co je Vaším cílem v letošním roce?
„S nástupem pandemie se nám závodní kalendář rozsypal jako domeček z karet, jarní aquatlony a další závody byly zatím zrušeny nebo odloženy na neurčito. Měli jsme s dětmi z klubu dobře natrénováno, mladí závodníci se těšili na závody, někteří na své první starty v Českém poháru. Každopádně jsme nehodili flintu do žita a v přípravě nepolevili. Doma trénuje každý individuálně, plavání nahrazujeme posilováním s vlastním tělem, kruhovými tréninky a taháním plaveckých gum. Kolo a běh se dá zatím absolvovat venku, s rouškou nebo nákrčníkem, ale bohužel maximálně ve dvou. Až se situace stabilizuje, tak se do toho zase společně pustíme, potrénujeme a zazávodíme si na závodech  Českého poháru, na regionálních závodech a já třeba i na zahraničním Ironmanovi. Jedním z mých nesportovních cílů letošního roku je zdárné dokončení studia II. trenérské třídy v triatlonu. Teď je nejdůležitější udržet si zdraví, psychickou pohodu a dobrou náladu.“
Petra Soukupová