Králové přijedou po sedmatřicáté

Nenabízíme vám ze svých stánků vůni pečených klobás ani svařeného vína, protože žádné stánky tu na náměstí nestavíme. Nemáme je. Ale co máme, to přinášíme a o to se s vámi zase podělíme. Protože stále za námi přicházíte vy. Už neuvěřitelných třicet šest let. Když už končívá doba vánoční a teplo dětských vzpomínek se pomalu vytrácí.

A tehdy přijíždějí oni, raději z jihovýchodu, králové mudrcové a přinášejí vám všem naději do příštího roku, příštích časů. Co je to ta naděje? Ne, že „jednou bude líp.“ Tak si na to počkáme. Naděje znamená, že má smysl do ní vkročit hned teď, třebas klopýtavě, ale naplno. Ta hvězda se musí rozsvítit v nás. A bude to bolet. To si pište.

A tak prosím po sedmatřicáté, tentokrát 11. ledna v 16:30 zazvoní na svitavském náměstí kopyta jejich koní, kteří jsou až z Kamenné Horky od paní Bártové, a trubači pana učitele Dvořáka je pozdraví břesknou fanfárou. A snad je přivítá sám pan starosta svitavský. A půjdeme, a budeme zpívat, až se ponoříme, to už bez koní, do neopakovatelné atmosféry Červeného kostela. A po krátkém programu, v němž děti už tradičně zazvoní za dobré, kdo ví, snad se objeví živý betlém.

A králové mudrci budou naslouchat, unavení po tak dlouhé cestě. Vždyť vám sem do našich Svitav přinesli naději. Dál už je to jen na vás.

Miloslav Štrych
 

vložila: Kateřina Kotasová