Festival Rosnička již po šestnácté

Od pátku 26. do soboty 27. června hostí okolí rybníku Rosnička stejnojmenný festival. Ptali  jsme se pořadatele Petra Horáka mladšího.

Festival Rosnička letos už pošestnácté, vzpomenete si, jaký byl první ročník? Kam se dramaturgie, pořádání, všeobecné pojetí festivalu za patnáct let posunuly? A jak se vlastně stalo, že se festival koná u rybníka?

„První ročník byl plný odhodlání, euforie a taky naivity. Vůbec jsme netušili, do čeho jdeme. V té době dost unikátní multižánrová akce, která kromě kapel nabídla i elektronickou hudbu až do rána, navíc bez vstupného, přilákala zhruba tisíc lidí. Přišli do ledabyle osvětleného areálu bez plotů, se dvěma vojenskými stany s bary a to bylo celé. Ještě vlastně stánek s kebabem, který skoro nestačil hladovcům vydávat své produkty. Akci předcházela i schůzka na městském úřadě, protože se radní chtěli přesvědčit, že ve Svitavách opravdu nechystáme další Czech Tekk - psal se rok 2011. Od té doby se dramaturgie postupně přesunula čistě k elektronice a dnes zase směřujeme zpět k multižánru.
Dříve byla Rosnička hlavně noční akcí, dnes se hezky hraje už přes den a tomu kapely a zpěváci sluší více než DJ, co se krčí nad mixpultem. Festival bez vstupného u rybníka jsme chtěli pořádat ještě o pár let dříve, ale v té době dostal přednost jiný projekt, čistě elektronický festival Suncastle na hradě Svojanov a v mezidobí nás 'předběhla' konkurence. Kromě jiných šlo i akci Svitavské pískoviště, který pořádal David Šimek, dávno předtím, než se stal starostou města. Mám za to, že on i jeho kolegové měli stejný záměr jako my, a to navázat na tradici trampských, country a folkových Vandrbálů. Pro mě, znám jen z vyprávění a jednoho videa, byl Vandrbál akcí se smyslem pro humor. Hráli tam umělci, kteří se nedrželi hlavního proudu a svobodně prezentovali svůj současný hudební vkus. To chceme i na Rosničce a proto si říkáme 'Hudební festival současnosti'.“      

Jak dlouho se objevujete mezi pořadateli? Co vše obnáší pořadatelství, kdy vlastně začnou přípravy na nový ročník? Co je podle Vás nejvíce náročné? A co Vás nejvíc baví?

„Já sám jsem v pořadatelském týmu od úplného počátku, společně s pány Havlem, Mackem a Tempírem a později i s panem Brýdlem a Čevelou. Dnes ručím za Rosničku jen já a Honza Barnet. Hudebně si sedneme na sto procent, a proto naše dramaturgie nenabízí místo pro kompromisy. Buď se na daném umělci shodneme oba, nebo tam prostě nebude a basta. Pořadatelství zabere kompletně celý rok. Ve chvíli, kdy sbalíme poslední lavičku, ihned následuje vyúčtování a kroky žádané dotačními podmínkami a pak hned v září zase nové kolo žádostí. Dnes máme podporu od Ministerstva a Státního fondu kultury ČR, Pardubického kraje, města Svitavy, Česko-německého fondu budoucnosti a dalších institucí.
Nejzábavnější a nejdelší fází je výběr umělců, ten trvá zpravidla od září do ledna. Pak už se řeší logistika, různá ohlášení a povolení a týden před datem konání začínají intenzivní přípravy a stavba. Nejnáročnější je zůstat v klidu. V průběhu let jsme řešili nejrůznější situace a vždycky jsme to zvládli, tak to zvládneme znovu.“
 
 

Jak se za ta léta proměňuje obecenstvo, Vaši příznivci?

„Obecenstvo se od roku 2011 proměnilo téměř stoprocentně. Na začátku byla Rosnička myšlena - i přijata - jako festival pro lidi ze Svitav a z okolí. Dobré jméno se rychle rozšířilo a jezdili sem návštěvníci z celé republiky. Pivko za dvacku, žádné vstupné, žádné ploty, paráda. Jenže tehdy se začalo ukazovat, že takhle to nepůjde. Větší počet návštěvníků přinesl nutnost více pódií, techniky i personálu. Při X tisících návštěvníků jsme skončili v hlubokém mínusu a nezbylo než zavést vstupné. A tehdy se bohužel ukázalo, že lidi místní neláká super aktuální program a bomba ozvučení, ale čistě to, že za to nemusí platit, přinesou si v ruce dva dvoulitrové plasťáky, v báglu vodku, zřídí se a na baru nenechají ani korunu. Tak jsme začali na 50 korunách vstupného v roce 2014 a při zdražení na 100 korun v roce 2015 byl úbytek návštěvníků meziročně 20 procent. Dnes se pohybujeme se vstupným okolo tisícovky a to vyselektovalo návštěvníky tak, že neevidujeme žádné jimi způsobené problémy. Publikum je nyní starší, s průměrem okolo 25 let, často jede do Svitav a nezřídka vítáme i hosty ze zahraničí. Zároveň ale musím říct, že část místních se zase začala vracet, což přisuzuji i návratu ne-elektronických kapel a projektů do našeho programu.“

Daří se získávat zajímavé hosty, interprety? Je to složité?

„Složité je to dost. Ti opravdu známí jsou drazí a ti neznámí zase nelákají návštěvníky. Zde vnímám naší hlavní přidanou hodnotu. Máme s kolegou čuch na kvalitní umělce, kteří už pomalu vcházejí ve známost, ale ještě si je můžeme dovolit. Proto taky stále opakujeme, že na Rosničku se jezdí hlavně poznávat. Nad rámec toho ale zveme takzvané záchytné body, aby člověk při pohledu na program aspoň ty dva, tři znal.“

Co byste přál festivalu do další patnáctky?

„Naší metou je zatím pouze dvacítka, nicméně věřím, že to zvládneme dotáhnout a pak se můžeme k této otázce vrátit. Tak se prosím ozvěte v roce 2030…“

Program a více informací o letošním ročníku na webu festivalrosnicka.cz.

Ptala se: Petra Soukupová

vložila: Kateřina Kotasová