Rozloučení s Vlastiborem Zvingerem

Ve věku 86 let nás opustil pan Vlastibor Zvinger. Osobnost s neuvěřitelným záběrem aktivit a zájmů, dalo by se říci renesanční člověk. Vzděláním strojní technik, který miloval sport a divadlo. Před několika lety prohlásil:  „Vždycky jsem žil naplno, neuměl jsem být někde stranou a zabývat se jen sám sebou“. A při výčtu jeho aktivit s ním musím souhlasit.

Vlastibor Zvinger se narodil v roce 1934 v Dolních Bludovicích na Frýdecko-Místecku, krátce poté se s rodiči a bratrem odstěhoval do Lipůvky na Blanensku, kde prožil celé mládí. Studoval na gymnáziu v Tišnově a poté v Brně. Po maturitě nastoupil do ČKD Blansko a získal druhou „strojírenskou“ maturitu. Do Svitav se společně s manželkou Alicí přestěhoval kvůli bydlení a práci v roce 1958. Nastoupil do TOSu, kde dobrovolně, ale i nedobrovolně, prošel několika odděleními a pozicemi. Profesní zajímavostí je jeho působení ve stálé strojírenské komisi RVHP v letech 1964 – 1984, z dnešního pohledu bychom to mohli přirovnat k působení v některém z poradních orgánů Evropské unie.    

„Vlastík“, jak jsme ho všichni oslovovali, zanechal největší sportovní stopu ve svitavské atletice. S královnou sportů začínal v Blansku, pokračoval v Brně a po svém příchodu do Svitav byl jako zkušený atlet v roce 1958 pověřen založením atletického oddílu pod Tělovýchovnou jednotou. Aktivním trenérem a vedoucím družstev zůstal až do roku 1994, ale i poté pomáhal jako rozhodčí a pořadatel a na stadión se pravidelně vracel, dokud mu to zdraví dovolilo. Sám tvrdil, že za svůj život poznal ve Svitavách přibližně 2000 registrovaných atletů a další 3000 byli neregistrovaní hobíci. Jeho nejúspěšnějším svěřencem byl pozdější reprezentant Miroslav Vítkovič, ale vlastních svěřenců měl nepočítaně. Nehnal se za svou osobní trenérskou slávou, naučil atletické základy a pak svěřence předával dalším trenérům nebo klubům. Na stadiónu se v roce 1974 podílel na stavbě „staré“ tribuny u původního škvárového oválu a s Jiřím Brýdlem byl u rekonstrukce dráhy v roce 1980. Osobně si nedovedu představit, jak se musel cítit, když mu v sedmé dekádě minulého století, po dlouhých letech trénování a činnosti v oddíle, komunistický režim zakázal trenérskou činnost s mládeží.

Nebyli to však pouze svitavští atleti, kteří si ho cenili. Byl několikrát vyhlášen Osobností svitavského sportu, za rok 2008 získal cenu Svitavského klubu Laurus a v roce 2016 cenu Osobnost města Svitavy. Mimo zázemí pro atletiku pomáhal s budováním koupaliště a krytého bazénu, kde pak dlouho působil i jako plavčík, pomáhal v plavecké škole a rozhodoval při plaveckých závodech. S manželkou Alicí byl u zrodu oddílu lyžování a vzniku areálu v Čenkovicích. Zde strávil nespočet brigádnických hodin při údržbě areálu, jako obsluha lyžařského vleku a opět jako rozhodčí při lyžařských závodech. Měl také blízko k umění.  Téměř okamžitě po svém příchodu do Svitav začal hrát ochotnické divadlo, kde do roku 1989 ztvárnil více jak 60 rolí. Prý začínal s rolí milovníků a k tomu musela pasovat jeho sportovní postava a milý úsměv. Dokázal však i jako mladý herec zahrát staré krále v pohádkách, ke komediálním rolím ho předurčoval vlídný smysl pro humor. S hereckými kolegy z Lidového divadla vycestoval i na zahraniční festivaly např. do Vídně, Londýna nebo na Sicílii a měl možnosti si na jednom pódiu zahrát s hereckými velikány jako Karel Höger a Martin Růžek.

V dějinách každého sportovního oddílu jsou nadšenci, o nichž můžeme říci, že by bez nich oddíl v současné podobě neexistoval. Vlastík je pro svitavskou atletiku jednou z takových osobností a bude mu navždy patřit místo v naší síni slávy. 

Sestavil Josef Marek s využitím materiálů klubu Laurus a oddílového almanachu

Vložil: Jiří Johanides