Úvod » O městě » Aktuálně » Novinky » Blanka Čuhelová: Muzeum je výzva

Blanka Čuhelová: Muzeum je výzva

5. 6. 2020

Čtyřiačtyřicet let pracuje ve svitavském muzeu, bezmála 30 let ho vede. Blanka Čuhelová odchází na konci června do důchodu. Poděkujme jí za její dlouholetou a špičkovou práci i tímto rozhovorem.

Vzpomeneš si na den, kdy jsi poprvé vstoupila do svitavského muzea?
„V expozici dělnického hnutí jsem přebírala maturitní vysvědčení. Bylo vedro, většině z nás bylo špatně, neboť jsme den předtím oslavovali svůj triumf. Nijak mě ty prostory neoslovily. To, že jsem začala a také končím s prací v muzeu, byla vlastně náhoda. Politický profil mých rodičů mi neumožnil studovat vysokou školu humanitního zaměření a třídní učitel mi doporučil muzeum, kde jsem se mohla alespoň částečně kulturně realizovat. Prošla jsem zde postupně snad všemi úseky krom ekonomického, dálkově při dvou dětech vystudovala filozofickou fakultu v Brně.“

Co Tě vlastně táhne do světa muzejnictví, artefaktů, umění?
„Zájem o historii a kulturu. Podstatné pro mě bylo setkání s profesorkou Marií Votavovu, která mi zpřístupnila úžasný svět poezie, divadla, výstav, díky ní jsem měla možnost potkat se se spoustou úžasných lidí a učit se od nich. A v muzeu najdeš od všeho trochu. Příběhy míst, lidí, ale i obyčejných věcí. Pokud nezachráníš některé informace, předměty, fotografie právě teď, už tu nikdy nemusí být… Můžeš vést lidi k vnímání vnitřních pocitů, krásy obyčejných věcí, sounáležitosti s místem, ve kterém žijeme.  Je to výzva.“

Málokdo ví, že před třiceti lety byla ve Svitavách jen expozice dělnického hnutí, žádné sbírky. Jsi pyšná na to, co se za tři desetiletí pod Tvým vedením podařilo?
„Jsem.  V roce 1990 byla zrušena okresní funkce svitavského muzea a zůstala tu zdevastovaná budova, ve které sídlily tři kulturní instituce. S tehdejšími kolegy jsme stáli před zásadním rozhodnutím.  Nechat tu jen výstavní síně a pořádat výstavy, nebo vrátit zpět do Svitav muzeum jako vlastivědnou instituci? Rozhodli jsme se jít tou složitější cestou a dnes už vím, že jsme udělali dobře. Postupně v průběhu let se našly náhradní prostory jako pro kulturní středisko tak pro knihovnu, podařilo se nám vrátit zpět část původních sbírek, založit a rozšiřovat nové, vybudovat nové stálé expozice, depozitáře, muzejní dílny, začít restaurovat historickou Ottendorferovu knihovnu, mapovat historii Svitav a populární formou s ní seznamovat obyvatele Svitav, několikanásobně zvýšit návštěvnost muzea… Mohla bych pokračovat. Mám?“

Jedinečná je expozice praček, jak se zrodil tento nápad? A chtěla bys mít některou z oněch unikátních kousků doma, nebo se spokojíš s „obyčejnou“ automatkou?:-)
„I to byla vlastně náhoda. V devadesátých letech jsme začali sbírat „staré věci“, které se staly základem naší podsbírky řemesel a vybavení domácnosti.  Od pábitelského sběratele Bohuslava Doubka z Jevíčka se nám do sbírek dostaly první čtyři dřevěné pračky a my jsme si řekli, že historie praní není nikde mapována, a že by to byl republikový unikát. Začali jsme spolupracovat s Národním technickým muzeem v Praze, Technickým muzeem v Brně, rozjeli jsme celorepublikovou mediální kampaň – a nabídek bylo víc, než jsme čekali. Pračky jsme postupně doplňovali o předměty příbuzné – valchy, prací zvony, mýdla a tak vznikla největší sbírka tohoto zaměření v České republice, možná v  Evropě...  A v roce 2000 také stálá expozice, instalovaná v nově vybudovaných půdních prostorách budovy.  Já svou favoritku v expozici mám – jedná se o pračku RP 1, kterou vyrábělo ČKD Praga v roce 1932 a která opravdu předběhla dobu jak z technického, tak z ekologického hlediska. Ale doma bych ji mít nechtěla.“

A co výstavy? Přehlídka výtvarníků okresu je rovněž dlouholetá záležitost.
„Ve Svitavách se za těch 30 let vystřídala řada velkých uměleckých osobností. Moc ráda vzpomínám na spolupráci s Josefem Jírou, Radkem Pilařem, Olbramem Zoubkem, Josefem Velčovským, Alešem Lamrem... Nedá se zapomenout na setkání s Medou Mládkovou. Vždy mě moc potěší kartičky s osobním přáním ponechané v muzeu při mé nepřítomnosti po letmých návštěvách fotografa Jindřicha Štreita. Nejen tito lidé jsou důkazem, že umění člověka kultivuje.  Přehlídka výtvarníků svitavského okresu je pro mě především o setkávání lidí, kteří by se jinak neznali, a přitom si mají co říct. Je to v rámci celé republiky trochu zázrak, že tu již 50 let každoročně vystavuje na 50 autorů.  Mezi matadory přicházejí mladí s novými technikami a komunikují mezi sebou, jak obrazy, tak autoři. Je to dobrý pocit. Na přehlídkách se určitě za ta leta prezentovalo několik set výtvarníků.“

Za ty roky ses setkala s řadou významných lidí.
„Ano, to je pravda. Nikdy nezapomenu na setkání s Václavem Havlem. Strávila jsem s ním celý den, od jeho příjezdu do Svitav do večerního odjezdu z muzea. Vždy jsem si jej velmi vážila, ale těch několik hodin v jeho přítomnosti si v sobě ponesu do konce života. Byl to skromný člověk, stále o sobě pochybující. Dokázal naslouchat, přijmout názory druhých, ale také si stát za svým. Co mě překvapilo, byl jeho inteligentní humor.  Nedá se ale zapomenout také na setkání s Medou Mládkovou, Arnoštem Lustigem, týdenní maraton přítelem Oskara Schindlera Victorem Dortheimerem a mnoha dalšími.“

Lze svitavský betlém označit za Tvou srdeční záležitost? V jaké fázi se nachází a co ho čeká?
„O návrat betléma do Svitav jsem usilovala od mého jmenování do funkce ředitelky.  Povedlo se to díky úsilí několika lidí, čímž jim moc děkuji, po mnoha jednáních až po 25 letech.  Věděla jsem, že je pro obyvatele Svitav propojením historie s přítomností, ale až jsme jej přivezli domů a přizvali odborníky, uvědomili jsme si, jaký skvost tu máme.  Jde o kulturní památku ČR, která
je unikátní jak svou pohnutou historií, tak ohromujícím rozsahem a významem přesahuje hranice regionu. Betlém je již téměř zrestaurován a začíná předposlední, zřejmě nejobtížnější fáze – definitivní stavění po jednotlivých částech. Stěhování, výroba a úpravy konstrukce a umísťování jednotlivých budov a postav, napojování mechanik, modelace krajiny. Letos na Vánoce bychom rádi představili veřejnosti dvě z šesti částí v konstrukci s krajinou a v pohybu. Poté nás čeká úprava prostor odpovídajících pro definitivní umístění betléma, výroba speciální vitríny, zavedení režimu provozu, máme v plánu využít v nové expozici i jedinečné doklady o postupném restaurování betléma, které vznikají. Vše je mnohem složitější, než jsem si původně myslela.“

Jsou Svitaváci milovníci kultury? A napadne Tě výstava, která měla úplně největší úspěch?
„Jsou. Myslím, že mám porovnání a vím, že Svitavy se dávají v oblasti kultury mnohde za vzor. Žije spousta šikovných lidí. O výtvarném umění jsem se zmínila, ale jen kolik je tu kapel, máme vyprodaná divadla, většinu koncertů, lidé se vracejí do kina. Podle zkušeností z muzea vím, že se vyplatí vychovávat si děti – budoucí „konzumenty“ kultury. Navíc nám často přivedou i své rodiče. A nejúspěšnější výstava u nás? My býváme často takovými průkopníky, výstavy se děláme sami – nejúspěšnější byla zřejmě výstava Kostky.cz v roce 2007. První výstava o legu v České republice, připravovali jsme ji intenzivně měsíc a stály se na ni fronty.“

Jakým směrem by se podle Tvého mínění mělo dále ubírat svitavské muzeum?
„Odcházející ředitel by neměl radit nastupujícímu. Je tu skvělý kolektiv lidí, slyšíme na sebe a můžeme se na sebe spolehnout. Jsem ráda, že můj nástupce je odborník v oblasti historie a muzejnictví. A také že pochází z našeho regionu. Myslím si, že výběrová komise měla šťastnou ruku. V muzeu je ještě spousta problémů k řešení a možností, jak posunout jeho činnost dál, chybí depozitáře, muzejní zahrada s krásnou kašnou čeká na svou renesanci, dlouho jsme mluvili o vydávání pravidelného vlastivědného sborníku Svitav… Byla bych ráda, aby zůstalo i nadále otevřenou institucí pro veřejnost a povedlo se dokončit rekonstrukci betlému.“

Jak bude vypadat Tvůj život po třicátém červnu? Budeš se nadále podílet na činnostech v muzeu?
„Prožila jsem ve svitavském muzeu více než dvě třetiny svého života, když se po něm projdu, všude vidím za těch třicet let obrovské změny. Je nutno říci, že jsme vždy měli štěstí na osvícené starosty a zastupitelstvo.  Mí kolegové jsou mými přáteli, bude se mi těžko odcházet. Ale chci mít více času vnoučky, děti, manžela, kamarády.  Navíc si myslím, že i pro muzeum bude změna zdravá. Je dobře, že přichází někdo zvenčí, s novým pohledem. Ale přeci jen bych ráda dokončila projekt opravdu jedinečného Svitavského betléma.
Domnívám se, že Svitavský mechanický betlém má obrovský potenciál – ten vidím i v možném marketingovém propojení s podobnými mechanickými betlémy v naší republice. A sama jsi říkala, že je to moje srdeční záležitost. Takže v muzeu na malinkatý úvazek zůstávám.“

Dovol, abych Ti popřála hodně zdraví a štěstí a ať se daří. A děkujeme… Petra Soukupová

Vložil: Jiří Johanides