Projekt výstavby víceúčelového sportovního zařízení

SPORTOVNÍ HALA NA STŘELNICI

Je víceúčelovým sportovním zařízením evropské úrovně s hrací plochou vyhovující pro mezinárodní soutěže. Dokončena a slavnostně uvedena do provozu byla 25. srpna 2001 oficiálním mezistátním utkáním volejbalových mužstev České republiky a Japonska.

Výstavba zařízení probíhala od května 2000 do července 2001. Projekt vypracovala firma ADONIS, s.r.o. Hradec Králové. Zhotovitelem byla firma IPS Brno, s.r.o., jejíž nabídka zvítězila ve výběrovém řízení. Investorem stavby bylo Gymnázium Svitavy.

Stavba byla financována z několika zdrojů: z dotace ministerstva školství prostřednictvím Gymnázia Svitavy (55.098.000 Kč), z rozpočtu města (28.000.000 Kč) a z dotace ČSTV prostřednictvím MŠMT ČR (4.000.000 Kč). Náklady na přípravu staveniště, zejména zbourání původní nevyhovující tělocvičny, hradilo město Svitavy ze svého rozpočtu.

Využití haly
V hale lze provozovat házenou, košíkovou, odbíjenou, gymnastiku, aerobik, judo, zápas, kulturistiku, silový trojboj, tenis, stolní tenis, floorbal, korfbal, nohejbal, sálovou kopanou, tenis, stolní tenis, badmington a jiné sporty. Je zde také horolezecká stěna, sauna a fitnes centrum - posilovna.

Školy a školská zařízení budou halu využívat pro základní i zvláštní tělesnou výchovu a pro pořádání sportovních akcí v rámci zájmové činnosti, a to ve všední dny v době od 7 do 17 hodin.

Veřejnost bude zařízení využívat prostřednictvím sportovních oddílů TJ Svitavy, saunu a posilovnu i ostatní občané. Pro využívání haly veřejností je stanovena doba ve všední dny a o víkendech od 17 do 22 hodin. Průběžně lze využívat horolezeckou stěnu, fitnes centrum a saunu.

Příležitostně se v hale budou konat soustředění předních českých i zahraničních sportovců a týmů, vrcholné sportovní akce a turnaje, případně i kulturní akce.

Spolu s výstavbou haly byla provedena komplexní úprava přilehlých komunikací, která nejen že umožnila obsluhu samotné haly, ale byla jí upravena původní nepřehledná křižovatka pěti vozovek na dvě samostatné křižovatky ulic. Vznikl zde také dostatek parkovacích ploch, u samotné haly je místo i pro dva autobusy.

Architektonické a stavební řešení

Stavba je založena na dřevěných lepených vaznících o rozponu cca 52 metrů a sedmi polích v osové vzdálenosti 8 metrů. Vazníky mají tvar elipsy a jsou ukončeny na 2,70 m vysokých venkovních pohledových patkách. Vzhledem ke tvaru nosných oblouků má hala proměnlivou výšku. Ve vrcholu, tj. nad středem hrací plochy, je maximální světlá výška 14,75 m, nad postranní čarou hřiště pro házenou je pak světlá výška 14,20 m.

Vnitřní architektura je založena na kresbě konstrukce vazníků, vaznic a akustického podhledu, spolu s jednoduše tvarovanými vestavbami 3. podlaží. Vnější výraz vychází rovněž z navržené konstrukce eliptického vazníku. Podélné fasády jsou prohnuty v opačném směru vůči vazníku a jsou sendvičové s dřevěným obkladem. Stejnou konstrukci mají štíty (bez oken) ve své horní části, ostatní prvky jsou v pohledovém betonu, vstupy celé prosklené.

Hala je prosvětlena denním světlem pouze v podélných obvodových stěnách tak, že přímé sluneční světlo nemůže dopadat na hrací plochu. Volitelná intenzita umělého osvětlení plochy může dosahovat maximálně 650 lx.